Jak se z nás přes noc stali obyvatelé bývalého průmyslového zázraku podniku rodiny Schönbachů..... 

Tak dnes byla ve Hředlích akce - výstava hasičské techniky, my jsme ale s návštěvou moc nepočítali, šli jsme totiž do lesa na dříví.  S hajným jsme měli domluvenou probírku, abychom měli v zimě čím topit. Nakonec nás ale vypekli myslivci, které nenapadlo nic lepšího, než si v lese udělat hon, takže nás tam nepustili. Vrátili jsme se tedy zpět, prošli jsme si hasičskou akci a zjistili jsme, že je otevřeno i místní muzeum, kam už se dlouho chystáme. Návštěva byla plodná, podařilo se nám tam získat informace o minulosti našeho domu v lokalitě Na Ratislavu. Měli jsme kusé informace od procházejících se místních, že tu byla šachta, chudobinec, cihelna atd. V muzeu jsme k našemu překvapení zjistili, že tohle všechno tu opravdu bylo a nejen to.... Na konci předminulého století tu rozsáhlé pozemky zakoupil Václav Schönbach, který je následně začal kolonizovat přirozeným způsobem tj.tak, jak je to v souladu s přírodou a tím co nám ve své prostřené náruči nabízí (cihlářskou hlínu,uhlí,dřevo).

Když přišel na Ratislav, nakopal a uhnětl první hlínu na cihly, které pak vysušil na slunci. Z těchto cihel postavil pak provizorní příbytek a to hlavní cihlářskou pec, takže všechny další cihly byly pálené a cihelna začala vydělávat na další odvážné projekty. Vzhledem k množství dřeva v lokalitě postavil katr poháněný párou, a když už tu byl zdroj energie, tak ho využil i pro parní mlýn. Komplex se rozrůstal a stával se soběstačným centrem výroby. Začalo se těžit uhlí, přibyly stáje, byty pro zaměstnance, dílny pro údržbu vlastních zařízení a další věci. Pak bohužel zasáhl osud a ťal do prosperujícího podniku plnou silou. Majitel pan Václav Schönbach se při opravě důlního zařízení nachladil, dostal zápal plic a v roce 1918 umírá. Rodina na tuhle variantu nebyla připravena a nastal problém s řízením celého podniku, který ještě nějaký čas dojížděl a pak začal směřovat k úpadku. Majitelka (vdova Elekta Schönbachová) přestávala stačit splácet své závazky vůči bance, která jí posléze v dražbě majetek prodala a celou rodinu vystěhovala. To byl konec výborně nastartovaného projektu.

Druhou světovou válku již pravděpodobně přečkaly jen ruiny, které v druhé polovině minulého století JZD zbouralo a na jejich místě postavilo česačky chmele , ubytovnu pro česáče a domek pro strojníky. Po roce 1989 česačky pomalu chátraly za asistence sběračů kovů a ubytovnu v roce 2000 koupil výrobce předmětů z laminátu, který tu více méně deset let úspěšně podnikal. Vzrůstající cena surovin, levná výroba umělých hmot a krize zapříčinila ukončení výroby. Objekt byl asi 2 roky nepoužíván a nabízen k prodeji, načež jsme jej začátkem roku koupili my.

Teď toto místo postoupilo do dalšího kola. Snažíme se ho kolonizovat my a splnit si tu své sny…tak nám držte palce :-).